12. Večeře

Školní tresty teď spočívaly pro Hermionu především ve vaření lektvarů pro ošetřovnu a přípravě přísad. Nijak si nestěžovala. Vlastně si musela přiznat, že se jednalo o nejpříjemnější části celého dne. Těšila se na večery snad i více, než do své vlastní postele. Byla to tichá práce, vyžadující plné soustředění, pokud měla být odvedena správně.

Snape byl tichým společníkem. Nechával ji být. Obvykle seděl v kabinetu a četl si nějakou knihu nebo ve výjimečných případech pracoval na svém vlastním lektvaru.

Ačkoli toho ředitel příliš nenamluvil, prohodila s ním Hermiona snad nejvíce slov, za celý den. Neville a Ginny na ni už pokaždé nedokázali čekat ve společenské místnosti. Nemohla jim to mít za zlé. Sami toho měli dost. Nejen mudlorozeným dávali Smrtijedi zabrat.

Z jeho kabinetu odcházela zpravidla tradiční cestou. Carrowovým se tedy čas od času vyhnout nemohla. Ale díky přípravě všemožných léčiv k nim teď měla prakticky neomezený přístup a nosila u sebe neustále několik různých lahviček včetně kostirostu a dokrvovacího lektvaru.

Nejednou se právě jen díky tomu dostala do nebelvírské věže sama, bez cizí pomoci.

Carrow ji trestal a mučil kdykoli měl příležitost, jak předpokládala. Od incidentu po hodině Černé magie se jí však pro jistotu už ani nedotkl. K jejímu překvapení se dokonce po škole ani nevědělo nic o podpisu.

Jednoho prosincového večera si Hermiona všimla, že Snape vypadá nezvykle neklidně. Přes židli měl přehozený teplý cestovní hábit a neustále pokukoval po hodinkách.

„Ukažte, na čem budete dnes večer pracovat, slečno Grangerová,“ vyzval ji krátce po jejím příchodu.

Hermiona k němu mlčky přistrčila pergamen se seznamem lektvarů, které měla ještě namíchat.

Snape odešel s pergamenem k učitelskému stolu. Rychle jej přelétl očima a vybral několik jednoduchých lektvarů. Přepsal je na čistý pergamen a svitek podal zpátky Hermioně.

„Potřebuji dnes večer odejít. Nechám vás tu pracovat na těchto lektvarech,“ začal svým učitelským tónem. „Projděte si to a řekněte mi, zda si jste jistá ohledně přípravy a nehrozí nebezpečí výbuchu učebny, vašeho poranění či jiné újmy.“

Hermiona si přečetla těch pár slov a krátce se zamyslela. „Zvládnu je bez problému,“ řekla nakonec. „Ale byla bych si jistější, kdybych se mohla posílit životabudičem.“

Snape mlčky přikývl. Konečně začala myslela na svou bezpečnost. Z kabinetu si přivolal drobnou lahvičku a podal jí Hermioně.

„Díky, pane,“ zamumlala dívka a okamžitě lektvar vypila.

„Až budete mít práci hotovou, nechte lektvary v kotlících, já si je pak přeliji,“ nařídil Nebelvírce.

„A mám pak odejít?“ zeptala se dívka nejistě.

„Učebna i kabinet budou zamčené, počkáte na mě tady,“ zavrčel. Bylo zjevné, že mu je jeho rozhodnutí nepříjemné. Nicméně přemýšlel nad tím dost dlouho, aby zkonstatoval, že je to nejlepší možné řešení. Nebude se sama toulat po škole a on bude přesně vědět, kde je. Na druhou stranu…

„Nevím, kdy se vrátím,“ a v jakém stavu, dodal pro sebe. Hermiona mlčky pokrčila rameny.

„Dobře,“ kývl nakonec. „Pusťte se do toho. A na nic jiného nesahejte!“ dodal, než opustil kabinet a nechal dívku samotnou.

Hermiona si svázala neposlušné vlasy do culíku, aby se jí při práci nepletly, se seznamem se přesunula k lavici s kotlíkem a pustila se do přípravy další várky kostirostu.

Krátce před půlnocí, po více než čtyřech hodinách nepřetržité práce, měla vše hotové. Dokončila popisky všech kotlíků a vrátila se do kabinetu. Profesor Snape se stále ještě nevrátil. Posadila se do křesla u krbu a čekala.

Pomalu se jí klížily oči a jen silou vůle se udržovala vzhůru.

Po další hodině se konečně otevřely dveře a vpotácel se Snape. Hermiona na první pohled poznala, že není zcela v pořádku. Rychle vstala z křesla, aby mu ho uvolnila. Svalil se do něj a vedle sebe upustil mrtvé zvíře. Podle velikosti, barvy a tvaru to Hermiona odhadla na lišku.

„Co to je?“ otázala se Hermiona a kývla k mršině.

„Měla to být Naginina večeře,“ zavrčel Snape. „Pánovi zla se to však zdálo pod její důstojnost. Dostala pak větší sousto.“

Hermiona se raději nezajímala, kdo byl ono sousto pro Voldemortova hada. Zajímalo ji něco jiného. „Proč je to tady?“

„Kousla do toho,“ odsekl Snape. „Jestli chcete být ještě užitečná, podejte mi životabudič a té lišce vezměte tolik krve, kolik zvládnete, než úplně vystydne.“

Hermiona okamžitě poslechla a už se na nic neptala. Zvládla nabrat sedm zkumavek. Nakapala do čtyř protisrážející emulzi a tři nechala, jak byly. Jednu a jednu si tajně strčila do kapsy.

Snape odhodlaně vstal a nechal mršinu zmizet. Prohlédl si zkumavky. „Všechno?“ zeptal se dívky, která mlčky přikývla s očima přišpendlenýma k podlaze.

„Neumíte moc dobře lhát, Grangerová,“ konstatoval a nastavil dlaň.

Hermiona neochotně vytáhla z kapsy hábitu dvě zkumavky, ale nepodala mu je. „Chtěla bych si je nechat.“

„Ne,“ odmítl profesor rázně a hrábl rukou po zkumavkách. Hermiona je držela pevně a nepustila. „Nač by vám byly?“

„A vám, pane řediteli?“ odvážila se.

„Právě jste přišla o dvacet bodů, slečno Grangerová,“ zasyčel Snape. „Pusťte to.“ Hermiona pomalu povolila stisk a Snape se vítězoslavně ušklíbl. Vzal všech sedm zkumavek a uložil je do svého šuplíku.

„Už je pozdě,“ zamumlal pak a přešel ke krbu. Hodil do něj hrst zeleného prášku. „Ložnice slečny Grangerové,“ ohlásil a pokynul Hermioně.

„Dobrou noc, pane řediteli,“ řekla Hermiona uraženě, než vstoupila do krbu.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

 „Zítra už chodit nemusíte, slečno Grangerová,“ sdělil jí na konci jednoho dalšího večera Snape.

„Nemusím?“ zeptala se šokovaně Hermiona. Příští týden byly Vánoce. A za dva dny se jelo domů. Hermiona věděla, že může jet s Ginny do Doupěte, ale nechtěla přidělávat starosti Weasleyovým. Nejraději by zůstala na hradě. Ale to by obnášelo i přítomnost Carrowových a toho se bála.

„Nenuťte mě se opakovat,“ zabručel místo odpovědi. „Připravila jste tolik lektvarů, že se jich víc do skladu na ošetřovně ani nevejde. Jsem si jist, že trest jste si dostatečně odpykala. A navíc pro vás už opravdu nemám žádnou práci. Pokud byste nedala přednost dalšímu čištění kotlíků.“

„Ráda bych vám pomohla s vaším výzkumem, řediteli,“ řekla Hermiona a začervenala se nad svou troufalostí.

Od večera, kdy se vrátil s mrtvou liškou, trávil téměř každý večer v učebně s Hermionou. Pracoval s odebranou krví a dělal s ní různé pokusy. Hermiona zvládla jen usoudit, že se snaží oddělit všechny její složky na co nejzákladnější části. Především pak pracoval přímo s jedem. Snažil se snad najít protijed? Jí by to rozhodně zajímalo. Už kvůli tomu, co stalo panu Weasleymu.

Snape vzteky zbledl. „Jak se opovažujete nabídnout se jako má pomocnice? Myslíte si snad, že jste dost dobrá a vzdělaná na to, abyste se mnou mohla spolupracovat?!“ osopil se na ni lektvarový Mistr.

Hermiona před ním bázlivě couvla.

„Jen byste všechno pokazila, Grangerová,“ nezapomněl ještě dodat.

„Tak mě nechte dělat něco primitivního,“ spolkla dívka svou hrdost a v krku se jí usadil velký knedlík. „Krájet přísady nebo zapisovat postup.“

„O co vám sakra jde?!“ zeptal se jí nakonec ostře a posadil se ke stolu.

Hermiona si sedla naproti němu. Musela s pravdou ven. „Chci pokračovat v trestech. Neumím si představit, co bych dělala po večerech.“

„Mohla byste se přeci bavit se svými přáteli,“ odbyl ji a začal se věnovat pergamenům před sebou.

„O čem, řediteli?“ Cítila hořkou pachuť na jazyku, která předcházela pláči. Copak by pochopil, že je jí tady prostě dobře? Vždyť to nechápala ani ona sama! Proč právě tady? A ještě s ním? Neville i Ginny by si s ní jistě chtěli povídat a o to ona ani v nejmenším nestála. Nemohla jim říct o Harrym, o Snapeovi, o trestech… Vlastně nic.

Snape mlčel. Černýma pichlavýma očima si ji pozorně prohlížel. Byl si jistý, že je upřímná. Opravdu si to tu tolik oblíbila?

„Nemám tu pro vás žádnou práci,“ zopakoval nakonec. Tentokrát trochu mírnějším tónem.

„Budu šťastná, když tu budu moci jen být,“ zkusila téměř zoufale Hermiona.

„Nejsem tu od toho, abych vás dělal šťastnou, slečno Grangerová,“ zasyčel Snape. „Běžte si po svých. Zítra ať vás tu nevidím!“

„Bude to nápadné, řediteli!“ ohradila se na něj Hermiona a vyskočila přitom ze židle. Jestli nezabere tohle, tak už nejspíš nic.

„Do vánočních prázdnin,“ procedil nakonec mezi zuby. „Pak zmizíte z hradu. Kam se vlastně chystáte? K rodině?“

„Vlastně jsem tu chtěla přes prázdniny zůstat,“ řekla tichounce a ani se neodvážila podívat muži před sebou do očí.

Snape na ni šokovaně hleděl. Rychle si to uvědomil a nasadil svou bezvýraznou masku. Jeho překvapení prozrazovalo jen vysoko zdvižené obočí. „Tady? U Merlina proč?“

„Nemám se za kým vrátit,“ pokrčila rameny. „Své rodiny jsem se pro její bezpečí vzdala a Weasleyovi nechci ohrozit svou přítomností ještě víc. Navíc by mě také litovali.“

„Do vánočních prázdnin,“ zopakoval chladně Snape. „Pak si sbalíte věci a společně s ostatními pojede vlakem do Londýna!“

Hermiona tyhle jeho nálady už znala. Byl naštvaný a rozhodně nemělo smysl se s ním dále dohadovat. Sklopila hlavu a opustila jeho kabinet.

Ředitel si projel prsty mastné vlasy a zadíval se do hořícího krbu.

Ještě před několika týdny by tomuto rozhovoru nepřikládal ani tu nejmenší váhu. Jen mladá zmatená studentka. To přejde.

Teď si o ni však opět dělal starosti – víc, než by přiznal dokonce i Brumbálovi. I pro něj samotného to bylo nesmírně těžké.

Chtěla pokračovat v trestech a nechtěla odjet z hradu, zopakoval si v duchu a pokusil se přimět k chladnému nadhledu. Kdyby raději pomohla Potterovi! Jistě se jen někde schovával. Je stejný jako ten zmetek, jeho otec. Arogantní, líný a zbabělý! Promnul si orlí nos. To nebyl právě nadhled, přiznal si hořce.

Tak tady je další kapitolka. Opět se moc těším na vaše komentáře k ní. :-)

A ještě přeji hodně štěstí a zdraví do nového roku!

Leemony

11. Probuzení

 13. Soužití