19. Na Ministerstvu

„NE! Nedělejte to! Prosím, neříkejte to!“ zaslechl její naléhavý a hlavně vyděšený hlas z vedlejšího pokoje. Podle slabého světla pronikajícího skrz žaluzie mohlo být sotva půl páté ráno. Kdo tu teď mohl být? Bystrozorové? Ale to by si ho přeci museli všimnout.

Vymrštil se z pohovky s hůlkou připravenou k obraně nebo útoku – podle toho, co bude potřeba. Několika skoky se ocitl v její ložnici. Kromě dívky zmítající se v peřinách tu nikdo nebyl.

„Prosím, ne!“ zanaříkala znovu zoufale. Po tvářích jí tekly slzy. Zamračil se. Jen se jí něco zdálo. Možná by měl…

Váhavě došel až k ní. „Grangerová,“ promluvil tiše. Jemně se dotkl její ruky, kterou měla položenou vedle sebe. „Slečno Grangerová. Hermiono!“

Konečně otevřela oči. Tolik strachu a bolesti v nich snad ještě nikdy nespatřil.

„Ne!“ vykřikla a rychle se posadila. Vzápětí už se tiskla zády ke zdi na opačné straně postele a kolena si tiskla k hrudi. Překvapeně si všiml, že tentokrát dočista zapomněla na svou hůlku. „Prosím,“ šeptala. „Neříkejte nic.“

Snape na ni nechápavě hleděl a mimoděk schoval svou hůlku. „Co nemám říkat?“

„To co vždycky!“ vzlykla. „Ale ne, vy to řeknete, vždycky to řeknete!“

„Co řeknu?“ nad hákovitým nosem se mu vytvořila hluboká vráska. O čem to sakra mluví?

„Tak už to udělejte! Ať se můžu konečně probudit!“ plakala dívka. „Netrapte mě už! Nehrajte si se mnou… Prosím!“

„Jste vzhůru,“ upozornil ji. Nebo je jeden z nás blázen. „Jen se vám něco zdálo.“

Hermiona zmateně zamrkala. Opět tu byl. Znovu na ni mluvil. Ale než stihl říct, co si o ní myslí, něco se změnilo. Oslovil ji jménem. To nikdy neudělal.

Rozpomněla se na předchozí večer.

On tu tentokrát opravdu byl. V jejím bytě. Stál před ní a sledoval ji. Probudil ji. Probudil ji dřív, než její sen skončil.

„Ano, ano máte pravdu,“ zamumlala nakonec a otírala si slzy. „Jen se mi něco zdálo,“ slabě se usmála. „Díky.“

„Hmm,“ zamumlal Snape. „Děje se vám to často?“

„Co?“ vyhrkla roztržitě.

„Stále se opakující noční můry?“

Neochotně přikývla.

„Proč neužíváte lektvar pro bezesný spánek?“ nadhodil.

„Většinou si ho před spaním dávám,“ odpověděla. „Ale stejně nepomůže vždycky.“

„Popište mi postup, podle jakého jej připravujete,“ vyzval ji a s rukama zkříženýma na prsou napodobil svůj typický učitelský postoj. Jen bílá košile a volně splývající černá vázanka jeho hrozivý dojem trochu podkopávaly.

Hermiona se nadechla a začala podrobně popisovat postup přípravy lektvaru. Donutilo ji to nepřemýšlet nad svým snem a soustředit se na přesnost svého výkladu. Když skončila, Snape pokýval hlavou.

„Přidejte více meduňky a třezalky,“ poradil jí. „A nezapomeňte ho vždy po pár dnech na chvíli vysadit.“

„Jistě, profesore,“ ušklíbla se Hermiona. Byla ráda, že se neptal na obsah jejích snů. „A díky.“

„Hmm,“ zamručel Snape a vstal. Přešel ke dveřím.

„Uvidíme se ráno!“ houkla za ním ještě Hermiona pro případ, že by se hodlal vytratit dřív.

Snape se posadil na pohovku. Znovu a znovu si přehrával, co mu říkala.

Opravdu si myslela, že její sen stále pokračuje. Ale jak to? Leda že by… Ne. To rozhodně ne. Ale jak jinak si to vysvětlit? A co tedy neměl říkat? Možná…

Vzpomněl si na Potterovu poznámku o jejím vzezření. Ne že by mu nedal zapravdu. „Vrátilo se ti to?“ Měl na mysli tohle? Děsivé noční můry, které ji dohánějí až k slzám a výkřikům ze spaní? A které možná… NE! To nemůže být pravda!

Potřeboval na vzduch!

Počkal ještě chvíli, dokud si nebyl jistý, že dívka ve vedlejší místnosti opět usnula, a vyklouzl z domu na ulici.

Okamžitě zalitoval, že si neoblékl plášť, ani vestu. Měl jen košili a kalhoty. Květnová rána byla stále chladná, ačkoli slunce už místy prosvětlovalo zašedlou ulici.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ráno ji probudilo pravidelné ťukání na okenní sklo. Otevřela okno a dovnitř nevlétla jedna, ale hned dvě sovy. Každá nesla jednu zprávu. Hermiona zbavila zvířata jejich břemen a odměnila je sovími pamlsky.

Dívka rozdělala první zprávu. Byla z Bradavic.

Drahá Hermiono,

Jak se ti daří v magické lékárně? Doufám, že co možná nejlépe.

Představ si to! Dostal jsem místo profesora Bylinkářství! No není to úžasné? A také budu od září zástupce ředitelky Minervy McGonagallové. To ale není důvod, proč ti píšu.

Chybí nám někdo na výuku přeměňování. Profesorka McGonagallová to už k ředitelování nezvládá a navrhla bez váhání tebe. Já se nabídl, že ti napíšu. Chápu, že práce v běžném světě má řadu výhod a je jistě velmi zajímavá. Ale zkus o této možnosti alespoň přemýšlet! Představ si – být opět v Bradavicích! Ale tentokrát jako profesorka. Knihovna by ti byla neustále k dispozici! Včetně té části s omezeným přístupem! Žádná večerka! Po chodbách můžeš chodit, kdy se ti zamane! Někdy i budeš muset tedy… Každopádně ve hře je ještě místo ředitele nebelvírské koleje. Tak si to nech, prosím, projít hlavou…

A profesor Křiklan se dává už skoro od Vánoc den co den slyšet, že už je opravdu starý a zaslouží si alespoň pár let svého vytouženého důchodu. Má přeci tolik věcí, které potřebuje stihnout! A hlavně spoustu známých, které musí navštívit. Takže jak už jsi jistě pochopila, hledáme i někoho na Lektvary a současně ředitele Zmijozelu. McGonagallová sama říká: „Kdyby se objevil ten bídák Severus, hned bych mu to místo i ty rošťáky vrátila!“ Já se takové věci nepřestávám obávat, ale kdyby se ti s ním náhodou podařilo spojit, řekni mu to. Jinak se tu z Křika všichni zblázníme!

Tak to je asi všechno, Hermiono. Samozřejmě tě všichni moc zdraví! Hagrid, Minerva, Poppy, Filius, Horacio… Všichni.

Dej o sobě vědět.

Měj se krásně!

Neville Longbottom

Hermiona dopis opět složila a vsunula do kapsy u kalhot. Tím se bude zabývat později.

Rozložila ještě druhý dopis, který byl o několik odstavců kratší. Obsahoval totiž jen tři slova.

Máme Snapea. Přijď!

Podpis nebyl potřeba. Hermiona písmo velmi dobře znala. Vždyť vedle něj několik let sedávala, radila mu při testech, opravovala domácí úkoly…

Jakmile k ní dolehl význam slov, zbledla a stále se vzkazem v ruce zamířila nevěřícně do obýváku.

Pohovka byla prázdná.

„Pane?“ zkusila zavolat. Opravdu tu nebyl. Vzala do rukou jeho černou vestu. Proč by odcházel? A nechával tu své oblečení?

Podívala se na hodiny. Bylo pár minut po sedmé ráno. Ministerstvo jistě nebude ztrácet čas a soud proběhne, co nejdříve to bude možné.

Ve spěchu na sebe navlékla kouzelnický hábit, pročísla si vlasy, opláchla se a přemístila se do tmavé uličky poblíž jisté telefonní budky – jednoho ze vchodů na Ministerstvo kouzel. Nahrnula se dovnitř, zvedla sluchátko a jako důvod své návštěvy uvedla návštěvu Harryho Pottera. Vzápětí jí zmizela z dohledu ulice a ona se propadala pod zem, kde se nacházelo Ministerstvo. Nechala si překontrolovat hůlku a spěchala k výtahu.

Bez klepání rozrazila dveře se jmenovkou Harry Potter a zůstala stát před stolem, za kterým seděl mladý bystrozor.

„Kde je?“ zeptala se ostře Hermiona, aniž by Harryho pozdravila.

Harry k ní zvedl unavené oči. „Dole. Teď prověřují jeho hůlku.“

Nebelvírka se posadila naproti mladíkovi s jizvou na čele. „Jak se stalo?“

„Sebrali ho kolem šesté ráno. Procházel se pár ulic od tvého domu,“ dodal a zkoumavě si ji prohlížel. Dívka nevěřícně zakroutila hlavou. Co sakra dělal venku? „Upřímně, čekal jsem, že přijdete společně…“

Střelila po něm rychlý pohled. Samozřejmě, že to věděl. Byla mizerná herečka.

„A je…“

„V pořádku,“ doplnil ji Harry. „Prý se ani nebránil. Nevypadal dokonce ani překvapeně. Spíš byl myšlenkami úplně mimo.“

„Kdy bude soud?“

„Zasedání Starostolce začíná přesně v devět. Což je za hodinu,“ koukl na hodiny a pak zpět na Hermionu. „Řekneš mi, co se stalo?“

„Já to nevím Harry,“ odpověděla zoufale. Vlastně mluvila pravdu. Opravdu si nebyla jistá, proč odešel. Mohlo to snad mít něco společného s večerem? Ale to by odešel hned večer… Tak v tom hrál roli její sen? Možná si domyslel, že v něm hrál nějakou roli… Nebo snad dokonce… Ne. To určitě ne. On tomu jistě nedával takový význam, jako ona.

„Měli by ho sem každou chvíli přivést,“ ozval se Harry po chvíli ticha. Právě v tom okamžiku se ozvalo zaklepání. „Dále!“

Vstoupila mladá čarodějka. Její kolega zůstal venku s vězněm. Než stačila cokoli říct, promluvil opět Harry: „Děkuji vám, přiveďte ho dovnitř a pak můžete jít. My už na líčení trefíme.“

„Samozřejmě, pane,“ kývla čarodějka a bystrozor postrčil Severuse Snapea dovnitř.

Hermiona se ohlédla. Na rukou měl kovová pouta. Byl to smutný pohled. Navzdory tomu nesl Snape hlavu hrdě vztyčenou a hleděl přímo před sebe. Na Hermionu se ani na vteřinu nepodíval.

„Můžete se posadit,“ nadhodil Harry, který zněl teď o něco nervózněji.

Snape si toho všiml a v duchu se nad tím musel usmát. Jen jeho samotná přítomnost ostatní znervózňuje. Ta mladá bystrozorka se téměř třásla strachy. A to jí nic neudělal. Dokonce ani neřekl. Vlastně mlčel od chvíle, kdy opustil pokoj Grangerové. Posadil se na židli vedle ní a nadále nebral její přítomnost na vědomí.

„Za pětačtyřicet minut vás čeká soud,“ oznámil mu ten brýlatý kluk. „Chcete se na něco zeptat?“

Snape zvedl tázavě jedno obočí. Harry polkl knedlík v krku a pokračoval: „Totiž, svůj spis jste asi četl, ne?“ Když se mu nedostalo absolutně žádné odpovědi od něj, podíval se na Hermionu, která krátce přikývla. „Máte k němu nějaké zásadní úpravy či dodatky?“

„Ani ne,“ promluvil nakonec téměř lhostejným tónem. Jakoby mu na jeho budoucnosti ani nezáleželo, napadlo Hermionu.

Harrymu zřejmě došly otázky.

„Proč-“ ozvala se dívka vedle něj, ale byla jím okamžitě přerušena.

„Mám na vás dvě věci, Pottere,“ pronesl autoritativně a díval se mu zpříma do jeho zelených očí. Už v nich neviděl Lily. Jakoby se během předchozí noci v něm něco zlomilo. Jakoby se konečně dokázal smířit s její smrtí.

„J-jaké?“ vysoukal ze sebe Harry. Nečekal, že by po něm mohl Snape něco chtít.

„Rád bych předstoupil před Starostolec ve svém obvyklém oděvu,“ Harry dal kývnutím najevo, že s jeho přáním souhlasí a mávnutím hůlky se před Snapem objevila hromada černé látky. „A pak chci, abyste mi slíbil, že až mě odsoudí, budu moci provést ještě jedno kouzlo.“

„To vám slíbit nemohu,“ řekl Harry tiše a v očích se mu mihlo zděšení. „Kromě toho vás přeci-“

„Až mě odsoudí, musím provést ještě jedno kouzlo,“ promluvil mnohem ostřeji a důrazněji Snape. „A vy to můžete zařídit.“

„Neodsoudí vás,“ ozvala se vedle něj sebejistě Hermiona. Ani na to však nezareagoval. Stále probodával Pottera černýma očima.

„Dobře,“ řekl nakonec velmi neochotně. „Udělám, co bude v mých silách. Máte mé slovo.“

Snape spokojeně přikývl. Více chtít nemohl. Natáhl k látce před sebou ruce v želízkách a výmluvně pohlédl na Pottera.

Harry si povzdechl a klepl hůlkou do jeho pout, která se okamžitě rozplynula. Bývalý profesor si upravil černou vázanku a navlékl se do černého kabátce se spoustou knoflíčků. Nakonec přes sebe přehodil rozevlátý plášť. Konečně si připadal úplný.

Pohlédl na hodiny. Za patnáct minut devět.

„A teď, když dovolíte, rád bych stihl svůj vlastní soud,“ prohlásil hlubokým hlasem a se zavířením pláště se otočil ke dveřím.

Harry vyskočil ze židle a rychle mu vstoupil do cesty. „Počkejte! Musíte mít… pouta.“ Nechtěl si představit, co by se mohlo stát, kdyby Snape vyšel z jeho kanceláře bez pout a bez něj. V lepším případě by dostal jen padáka.

Snape si nechal bez protestů znovu přičarovat pouta a následován Potterem a Grangerovou vyšel na chodbu přeplněnou kouzelníky a čarodějkami. Všichni se už zjevně dozvěděli o dopadení posledního Smrtijeda na útěku a chtěli se na něj podívat dřív, než skončí v Azkabanu.

Teď se před nimi však vytvořila poměrně široká ulička. Ačkoli všichni svírali v dlaních hůlky, nikdo ji nepozvedl. Snape krátce přelétl tváře přítomných. Ti mladší si ho jistě pamatují jako obávaného profesora Lektvarů vzbuzujícího hrůzu každým pohybem či slovem. Zbytek ho znal spíše jako obávaného Smrtijeda, který zabil Albuse Brumbála.

Mistr lektvarů se rozešel dlouhým sebejistým krokem chodbou. Hlavu zdviženou, černé oči upřené před sebe. Plášť za ním povlával a ševelil a všichni do jednoho mu v tiché hrůze ustupovali z cesty. Nic se nezměnilo. A na Ministerstvu je to naprosto stejné, jako v Bradavicích. Ačkoli ho tento výjev pobavil, tvářil se dál přezíravě a arogantně. Slyšel, že Potter se s ním snaží držet krok a jít pokud možno vedle něj, aby to alespoň trochu vypadalo, že pánem nad situací je tu on. Ještě kousek za nimi cupitala Hermiona Grangerová.

A příště bude konečně soud. Těším se na komentáře :-)

Leemony

18. Jen lidé...

20. Soud