5. Byt Severuse Snapea

Krátce před půlnocí opustil ředitelnu a rozhodl se zamířit do svého sklepního apartmá. Ředitelna sice zahrnovala i soukromé pokoje, ale on i nadále upřednostňoval podzemí.

Krátce se zaposlouchal.

Jeho dobře vycvičený smrtijedský sluch upoutalo tiché vzlykání. Rozvážným krokem se vydal po jeho zvuku. Jeho původce byl o několik pater výše.

Zase nějaký neukázněný student.

Když se konečně ocitl ve stejném patře, uvědomil si, že už nic neslyší. Namísto toho měl neodbytný pocit, že cítí čerstvou krev.

Díky zkušenostem s lektvary a mnoha přísadami, měl skvěle vytrénovaný i nos. Tolik k jeho upírské pověsti.

„Lumos,“ zamumlal.

Kousek před sebou uviděl na podlaze změť černé látky, končetin a hnědých vlasů, které by nejvíce přirovnal k divoké hřívě.

„Grangerová! Co tu k Merlina-“ zasyčel na ni vztekle. S dívkou to ani nehlo. A on si rychle uvědomil proč.

Na mnoha místech prosakovala hábitem krev.

Přišel k ní o něco blíž.

Krátkým kouzlem prověřil její životní funkce. Ke stavu ohrožení života měla dost blízko, ale ještě chvilku to zvládne.

„Mobilicorpus,“ zavrčel a společně s Nebelvírkou vznášející se za sebou se vydal dlouhými kroky do svých sklepních pokojů, kde ji nechal snést na pohovku v obýváku.

Až tady se odvážil blíže prozkoumat její zranění.

Několik modřin na obličeji, pažích a břiše svědčilo o hrubém násilí. Nejspíš nohou.

Co mu dělalo větší starost, byly krvavé šrámy po celém těle.

Někdo se s ní příliš nemazal. A on bohužel tušil kdo.

Pustil se do hojení všech ran, které našel. Nakonec se ji pokusil probrat.

„Grangerová,“ promluvil na ni tiše, téměř přátelsky. „Slečno Grangerová, proberte se.“

Právě když mu opět začínala docházet trpělivost, se její víčka zachvěla a na zlomek vteřiny otevřela oči.

„No tak, slečno Grangerová, musíte se vzbudit,“ zavrčel opět svým snapeovským způsobem.

Hermiona prudce otevřela oči.

Její bývalý profesor se nad ní skláněl, až mu černé mastné vlasy spadaly do obličeje.

Chtěla se od něj co nejvíce oddálit, ale zjistila, že to není možné. Ležela na nějaké pohovce.

Snape od ní poodstoupil, aby jí dopřál osobní prostor. Hermiona se na něj nedůvěřivě podívala. Pak se začala rozhlížet kolem.

Kromě pohovky mohla spatřit ještě kožené křeslo a stěny pokrývající stovky knih. Jinak byl pokoj prázdný.

Pokusila se posadit, což neměla dělat.

O slovo se přihlásilo množství modřin.

Bolestí se jí pokřivil obličej a slabostí zatmělo před očima.

S tichým zasténání klesla zpátky na polštář.

Teprve teď se jí vybavily poslední vzpomínky.

Jeho šílené oči. Jak se jí smál. Nadával jí do práskačské mudlovské šmejdky.

Špínu celé kouzelnické rasy. Přírodní katastrofa.

Nejdříve ji sekal hůlkou, dokud se držela na nohou. Pak jí kopal. A kopal a kopal. Dokud neztratila vědomí.

„Tumáte,“ podal jí do ruky ve skleničce odporně zapáchající tekutinu. Hermiona na něj vrhla nedůvěřivý pohled.

„Dokrvovací lektvar,“ upřesnil jí bez výrazu.

Dívka vypila celý obsah a zůstala ležet na pohovce. Pozice, kterou si vybrala, byla relativně bezbolestná. Až na ten výhled.

Přímo na netopýra.

„Vzpomínáte si na něco?“ optal se jí vážně.

„Carrow,“ zamumlala unaveně.

„Profesor Carrow,“ opravil jí automaticky. Hermioně tento paradox vyvolal na rtech hořký úsměv.

„Proč?“

„Nebyla jsem po večerce v posteli,“ odpověděla s vypětím všech sil.

Snape jen mlčky potřásl hlavou.

„Teď, pane řediteli,“ vyzvala ho dívka slabě. „Proč?“

„Patrně mi unikl okamžik, kdy se naše role prohodily, slečno Grangerová,“ zasyčel znovu svým chladným hlasem, až ji zamrazilo. „Otázky tu kladu já, to si laskavě zapamatujte. Srážím Nebelvíru dvacet bodů za vaši drzost,“ Hermiona se pomalu nadechovala k odseknutí. „A budu pokračovat deseti body za každé další slovo, které pronesete.“

Hermiona pusu opět zavřela a Snape si spokojeně odfrkl.

„Jak jsem vám dnes už jednou řekl, promluvíme si zítra. A nemíním to opakovat! Takže si laskavě lehněte a spěte!“

Nebelvírka jen velmi neochotně poslechla. Na rtech ji však stále pálila ona vyslovená, leč nezodpovězená otázka.

Proč? Proč ji sem vzal? Proč jí pomohl? Proč mu záleželo na tom, aby byla v pořádku?

S těmito a mnoha dalšími „proč“ ji brzy přemohla únava.

Těším se na vaše komentáře! :-)

Leemony

4. Dostaveníčko

6. Vzkaz